EVERON rozhodně nepatří mezi známá seskupení. Možná by se dalo polemizovat i s tím, zda vůbec patří mezi známější. O to větší je však naše škoda, protože tihle Němci mixují metalem načichlý art rock (dejme tomu) queenovského střihu s progresivními vsuvkami a výsledek se nebojí obalit popovým aranžmá. Delší pauzu od posledního zářezu kompenzují v letošním roce hnedle dvěma CD, přičemž to první se těší přízni vnímavého posluchačstva již někdy od března. A protože nám tehdy jeho recenze proklouzla mezi prsty, nebylo lepší příležitosti k nápravě než nyní, současně s vydáním „Flesh“. Dvojjediná recenze může začít.

BRIDGE: Zvonkohra… klidný vemlouvavý hlas… zvuk elektrické kytary rozřízne ticho a dobarví zpěvuprostý úvod na téma „Mostu“. Plynulý přechod do druhé skladby "Across The Land" a je jasné, že tohle bude radost poslouchat. Navíc když má zpěv Olivera Phlippse tak svojské zabarvení. K nejpovedenějším položkám rozhodně patří dramaticky rozmáchlá "Juliet", ve sloce ne nepodobná DREAM THEATER, hladivým klavírem vyklidněná a orchestrální aranží mocně vygradovaná "Not This Time" nebo závěrečné monstrózní vymostění "Bridge". Vše ovšem zvysoka přebíjí srdcový trumf v podobě dvojbloku "Travelling Shoes" a "Driven". První, jako klidný slaďáček pouze za doprovodu španělky, navnadí, aby bez zakolísání předala vládu druhé. A to je teprve NĚCO, dámy a pánové! Akusticky čisté sloky válcuje hrubá kytara a refrén je výstavní. Navíc ještě při opáčku bicí šupajdí ostošest, no radost poslouchat. Tahle skladba je perla z nejvzácnějších a rozhodně hit jako prase! Mlask!

FLESH: Na první poslech se možná "Flesh" bude zdát přece jenom o chloupek slabší svojí dospělejší předchůdkyně, ale je to pouze sluchový klam. Deska totiž neobsahuje žádný killer song vyčnívající z řady. Jenže právě díky tomu má zase mnohem svázanější strukturu, drží kompaktněji při sobě a časem jistě dojdou zasloužilého uznání skladby jako úvodní, violoncellem nakopnutá i uspaná "And Still It Bleeds", těžkou popinou (v dobrém!) zavánějící "Already Dead", když beglajt zkreslené kytary nakonec přece jenom přikvačí a společně s dívčím hlasem zahustí prostor, čtvrthodinová titulní „dramatizace těla do praxe“ či znepokojivě bolestná balada "Missing From The Chain". Celkově přibylo ženských zpěvů a možná ještě větší prostor pro sebe uzurpovaly „klidné“ pasáže. Jinak vyzkoušená kvalita nepotřebuje dalšího komentáře ani zbytečného mletí pantem alias hubou.

Melancholický opar, silné hudební motivy, instrumentální finesy, procítěný a svérázný projev zpěváka - co víc si může zmlsané Darkmoorovo ouško přát? Snad jen houšť a větší kapky! Můžete si o německé scéně myslet cokoliv, tohle je ovšem pořádný svéráz. "Bridge" i "Flesh" splňují nejpřísnější kritéria silných rockových desek a jako takovým jim náleží i patřičně vysoké bodové ohodnocení. A přestože je „Tělo“ o pověstný sviňský chlup slabší, stále veškerou konkurenci přepere levou rukou. Bohužel, kvalitního soka v dnešní mizérii aby jeden lupou pohledal.